Proč neprošla protikorupční novela? Zeptali jsme se senátorů.

„Myslela jsem, že mě klepne pepka, když jsem zjistila, jak to hlasování dopadlo.“ Tato slova pronesla u Václava Moravce vicepremiérka a šéfka Vládního výboru pro koordinaci boje s korupcí Karolína Peake poté, co na konci ledna letošního roku senátoři zamítli novelu Ústavy České republiky, která mělaposílit dosavadní pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadua jejíž dlouhá a křivolaká cesta k vlastní účinnosti tak skončila v senátorských koších. Návrat zpátky do sněmovny a vidina přehlasování totiž neexistuje. Ústavní zákon musí schválit obě komory parlamentu.

Ústavní novela výrazně rozšiřovala kompetence Nejvyššího kontrolního úřadu. Podle dosavadní právní úpravy vykonává NKÚ kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu. Podle nového plánu, jenž se pozměňovacími návrhy postupně formoval, měl však Nejvyšší kontrolní úřad kontrolovat i hospodaření s majetkem územních samosprávných celků, tedy obcí a krajů, hospodaření s majetkem právnických osob veřejnoprávní povahy či právnických osob s alespoň padesátiprocentní majetkovou účastí státu nebo územních samosprávných celků, to znamená například státních či polostátních firem.

První čtení ústavní novely ve sněmovně proběhlo 17. června 2011. Tehdy návrh představoval dnes už bývalý ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Teprve o více než rok později, 10. července 2012, se návrh dostal do druhého čtení a o tři dny později byl definitivně schválen. Ovšem s důležitým, a kritizovaným, pozměňovacím návrhem, který z kontroly vyvázal akciové společnosti s majetkovou účastí státu, jejichž akcie byly přijaty k obchodování na regulovaném trhu. Stanovené podmínky totiž splňuje firma ČEZ. Pro změnu ústavy hlasovalo 177 poslanců, což dalece překonalo potřebnou třípětinovou většinu 120 poslanců. Proti nebyl nikdo. Za svůj přijali tento zákon nejen představitelé koaličních stran a opoziční ČSSD, ale i komunisté a členové Věcí veřejných. Začalo to vypadat na vítězné tažení.

O to překvapivější bylo možná rozhodnutí senátorů, kteří novelu zákona zamítli, načež zamítli i pozměňovací návrh týkající se formální změny účinnosti (z dřívějška pozapomenutá pasáž o účinnosti od 1. ledna 2013 měla být nahrazena účinností od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po dni vyhlášení zákona) a znemožnili tak následné hlasování o ústavní novele ve znění pozměňovacího návrhu. Pro přijetí tohoto pozměňovacího návrhu chyběl jeden jediný hlas (odkaz na hlasování zde)

Všech 36 senátorů, kteří během hlasování buď nebyli přítomni, anebo se hlasování zdrželi, jsme se na důvody jejich absence či rozhodnutí zdržet se zeptali. Dosud odpovědělo celkem dvanáct dotázaných, z toho čtyři senátoři z klubu ČSSD, šest členů klubu ODS, jeden senátor z Klubu pro obnovu demokracie – KDU-ČSL a nezávislí a rovněž jeden senátor z klubu Starostové a Ostravak.

Nejvíce otázek mířilo do klubu sociální demokracie, jenž je v senátu nejpočetnější. Ze čtyřiceti pěti členů klubu chybělo při hlasování pět senátorů a čtrnáct se hlasování zdrželo (ostatní senátoři hlasovali pro návrh). Z dotázaných devatenácti zástupců ČSSD dosud odpověděli a zdůvodnili svoje stanovisko Petr Vícha, Jan Hajda a Dagmar Zvěřinová, Zdeněk Besta se omluvil, že je až do konce února v zahraničí.

Za Občanskou demokratickou stranu v horní komoře parlamentu působí patnáct senátorů. Devět občanských demokratů se hlasování o změně pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu zdrželo, z nichž na otázky KohoVolit.eu odpověděli prozatím Zdeněk Schwarz, Miroslav Škaloud, Pavel Eybert, Miloš Vystrčil a Tomáš Kladívko. Na jednání a při hlasování chyběla Daniela Filipiová, jež svoji nepřítomnost vysvětlila delší nemocí. Dodala ovšem, že kdyby byla přítomna, hlasovala by jednoznačně pro novelu. Zbylí přítomní senátoři ODS však hlasovali proti návrhu.

Devítičlenný Klub pro obnovu demokracie – KDU-ČSL a nezávislí byl v názorech vůbec nejpestřejší. Čtyři zástupci hlasovali proti, dva byli pro, jeden chyběl, dva se zdrželi. Na žádost o zdůvodnění svého postoje zatím odpověděl právě jeden z dvojice, která se hlasování zdržela, a to Miroslav Krejča.

Z pěti členů klubu Starostů a Ostravaka se hlasování zdrželi rovněž dva senátoři. Na otázky KohoVolit.eu však zatím neodpověděli. Člen stejného klubu Jiří Šesták, jenž se hlasování nezúčastnil, svoji absenci omluvil pracovními závazky: „Bohužel jsem byl nucen odcestovat v podvečer do Českých Budějovic, kde jsem měl povinnosti jako ředitel Jihočeského divadla. Snažil jsem se oddálit odjezd, jak jen to bylo možné, ale rozprava trvala velmi dlouho.“ Podle svých slov by přitom hlasoval pro návrh. Vyjádřil však naději, že zákon přijde do senátu ještě jednou a tehdy ho bude moci skutečně podpořit.

Žádná odpověď prozatím nedorazila z klubu SPOZ+KSČM+Severočech. Z jeho členů se však hlasování zdržel pouze Jaroslav Palas, zbývající čtyři senátoři hlasovali pro návrh.

Senátoři z různých klubů, kteří se rozhodli hlasování zdržet, se shodně vymezili zejména proti návrhu, aby Nejvyšší kontrolní úřad kontroloval hospodaření s majetkem základních územních samosprávných celků, tedy obcí, a příjmy a výdaje obecních rozpočtů.

Velká část senátorů, z nichž řada zároveň vykonává i funkci starosty, zastupitele či hejtmana,argumentovala tím, že i podle současné právní úpravy se obce musí podrobovat velkému množství nejrůznějších – a mnohdy nesystematických – kontrol. „Na jednu stranu je pochopitelná snaha zpřísnit dohled nad nakládáním s veřejnými prostředky, na druhou stranu je pochopitelné, že se městské samosprávy brání nárůstu byrokracie a (s prominutím) buzerování ze strany státu a jeho složek,“ konstatoval Miroslav Krejča. V případě krajů by mu navýšení kontrol nevadilo: „Tam je, myslím, v současné době nejúrodnější podhoubí pro různé nekalosti a hlavně se tyto relativně nové a dosti zbytečné články veřejné správy tváří a chovají jako státy ve státě.“

U obcí je však podle něj situace odlišná: „Stát (ale v podstatě i kraje) předávají na obce další a další povinnosti bez dostatečného finančního krytí a komplikují výkon veřejné správy na těchto úrovních. Domnívám se, že NKÚ (ale i další subjekty, které mají do svých kompetencí svěřeny výkon kontroly) má již v současnosti dostatek prostředků a nástrojů jak efektivně a objektivně kontrolovat. Pouze to ale nevyužívá. Takže bych vyčkal, až NKÚ (a ostatní příslušné složky) budou konat v plném rozsahu to, co mají, a teprve pak bych zvažoval nějaké rozšiřování kompetencí,“ vysvětluje Miroslav Krejča a připomíná i případ bývalého prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu Františka Dohnala, který byl loni podmíněně odsouzen za zneužití pravomoci úřední osoby, když kontrolnímu výboru sněmovny odmítl vydat podklady, které by umožnily audit hospodaření NKÚ. To podle Miroslava Krejči jasně ukazuje, že si zatím „NKÚ neumí udělat pořádek ani u sebe“.

Faktem je, že Nejvyšší kontrolní úřad posledních dvanáct měsíců pracuje bez svého prezidenta, neboť se poslanecká sněmovna dosud nedohodla na společném kandidátovi, kterého by mohl prezident republiky jmenovat.

Zvyšování počtu kontrol obcí se nelíbí ani Pavlu Eybertovi z klubu ODS, jenž je zároveň starostou města Chýnov: „Kontrol a kontrolních orgánů obcí, měst a krajů je už v současné době celá řada. Čím dál tím víc se samospráva dostává do nesvéprávného postavení při svém rozhodování.“ Podle jeho názoru by předložený zákon umožnil Nejvyššímu kontrolnímu úřadu rozhodovat namísto samotných obcí, co je pro ně správné a co ne. „Hlavní kontrolu na městech a obcích má opozice. Nerozhoduje-li zastupitelstvo ve prospěch většiny, je po volbách vyměněno,“ dodává.

Senátoři deklarují, že kontrolu neodmítají, avšak obávají se, že Nejvyšší kontrolní úřad by mohl napadat i čistě politická rozhodnutí obecních zastupitelstev. Problém podle nich tkví ve formulaci prováděcího zákona, který senát zamítl spolu s ústavní novelou. V tomto zákoně se sice píše, že při kontrole územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí prověřuje Úřad kontrolované činnosti pouze z hlediska souladu se zákony, ovšem na druhé straně v § 38 platného zákona o obcích je uvedeno, že majetek obce musí být využíván účelně a hospodárně v souladu s jejími zájmy a úkoly vyplývajícími ze zákonem vymezené působnosti. NKÚ by tedy mohl posuzovat i hospodárnost samosprávních rozhodnutí. 

Na tento rozpor upozorňují senátoři jak z ČSSD, tak z ODS. Například občanský demokrat Miroslav Škaloud, jenž ve svém stanovisku zveřejněném na jeho internetových stránkách publikuje i soupis některých druhů již dnes existujících kontrol v obcích, nebo senátor sociální demokracie Jan Hajda, který rovněž odkazuje na zákon o obcích a jejich povinnost nakládat s majetkem účelně a hospodárně. „Je to zákonná povinnost obce, takže by ji měl NKÚ kontrolovat. Ale jak? Třeba jestli je pro obec účelnější v rámci rozpočtu dát přednost opravě školy, nebo rekonstrukci obecní komunikace? To budou vědět kontroloři z Prahy lépe než místními lidmi zvolení zastupitelé?“ pochybuje Jan Hajda. Nejvyššímu kontrolnímu úřadu podle něj náleží kontrola hospodaření majetku státu, nikoli samospráv. „Ty na to mají vlastní zákonné kontrolní mechanismy, nejen povinný roční audit hospodaření prováděný krajským úřadem či auditorem nebo dozorovou činnost ministerstva vnitra, ale především dohled místních zastupitelů a hlavně občanů obce, kteří na případné nepravosti vidí mnohem víc z blízka než NKÚ a jeho úředníci.“

Kromě toho Jan Hajda argumentuje i Ústavou ČR, jejíž osmý článek zaručuje samosprávu územních samosprávních celků. 

Dagmar Zvěřinová ze stejného klubu se domnívá, že pasáž o kontrole hospodaření obcí se musí nejprve konkretizovat a ujasnit a teprve pak může projít. „Dnes jsme se dostali do stádia, že se kdečemu dá název protikorupční opatření a projde to v jakékoli podobě, a když je to blbost, tak se k tomu najednou nikdo nehlásí,“ kritizuje údajnou nedotaženost zákona. Podobně jako Jan Hajda odmítá myšlenku, že by měl Nejvyšší kontrolní úřad kontrolovat hospodárnost rozhodování samosprávy. „Co je na samosprávě hospodárné? Skoro nic. Podpoříte mladé sportovce, to je ekonomicky minus. A někdo bude se šťourat v tom, jestli jsme je podpořili moc, málo nebo proč? A to bude v jakém stádiu? Názor proti názoru, tvrzení proti tvrzení? A kdo to bude v případě střetu v této oblasti rozsuzovat?“ ptá se Dagmar Zvěřinová. 

Senátorům za ČSSD vadil i fakt, že šlo o novelu navrhovanou současnou vládou. „Nezvednu ruku pro zákon, který za vládu, kterou pro podezření z korupce musela řada ministrů opustit, předkládá místopředsedkyně Karolína Peake, která je pro mne představitelem politické korupce a pouze si chce udělat čárku v seznamu opatření v boji proti korupci,“ konstatuje Jan Hajda s tím, že se odmítá připojovat k zákonům, jež jsou podle něj populistické. Velmi podobně se ve svém vystoupení v senátu vyjádřil i senátor a předseda klubu sociální demokracie Petr Vícha.

Z populismu vládu senátoři obviňují mimo jiné proto, že podle jejich názoru není návrh zákona dostatečně propracován. Konkrétně jim chybí stanovení systému kontrol, tedy nastavení jejich provázanosti, které by zamezilo opakovaným a překrývajícím se kontrolám mnoha různých úřadů, určení metodiky i rozpočtu kontrol; nevyřešená je podle nich otázka navýšení počtu kontrolorů. Podle svých slov postrádali i jakoukoli analýzu situace v obcích, která by samotnému návrhu na změnu ústavy předcházela. Senát proto na návrh senátora ODS Miloše Vystrčila hlasy padesáti šesti senátorů schválil doprovodné usnesení, podle kterého senát doporučuje, „aby návrhům změny Ústavy ČR, které souvisí s rozšiřováním pravomocí NKÚ, předcházela podrobná analýza, která umožní navrhované změny Ústavy odpovídajícím způsobem provázat se zákonem č. 166/1993 Sb., o NKÚ, ve znění pozdějších předpisů“. Podle Miloše Vystrčila z tohoto usnesení plyne, že senát „není proti kontrole a proti boji proti korupci, ale chce, aby vše mělo logiku, řád, systém, potřebnou organizaci… Abychom nebyli pouze populisty a kromě slov také něco dělali.“

Miloš Vystrčil závěrem navíc podotkl, že senátoři neměli dostatečnou příležitost svůj názor obhájit – například právě v pořadu Otázky Václava Moravce, který se v neděli 3. února rozhodnutím senátu zabýval. Mezi hosty však žádný ze senátorů nebyl, k tématu se vyjádřil předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek, Stanislav Beránek, analytik Transparency International, a vicepremiérka Karolína Peake.

Šéfka vládního protikorupčního výboru chce však navzdory zklamání, které nad rozhodnutím senátu vyjádřila, návrh rozšiřující pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu podat znovu a se senátory dále jednat.

Anna Dvořáková, KohoVolit.eu. Podpořeno fondem Otakara Motejla.

Libí se Vám naše články? Můžete je pravidelně dostávat na Facebooku.

Dále čtěte:

Pravdomluvný Blažek pokořil Milana Urbana

Napištejim.cz: Analýza 20 nejadresovanějších politiků

Co dělá náš stát pro potírání daňových úniků na spotřebních daních?