Podrobný profil Miloše Zemana

Je trochu paradox představovat někoho, kdo působil na české politické scéně tak dlouhou dobu jako prezidentský kandidát Miloš Zeman. Ve víru prezidentské kampaně se jeho životopis často propírá – ať už ze strany jeho tábora, nebo ze strany jeho politických odpůrců. Následující profil si klade za cíl v chronologickém pořadí představit život a dosavadní činnost Miloše Zemana. Pokud jste před druhým kolem stále nerozhodnuti, nebo se chcete ve svých preferencích utvrdit, pusťte se do čtení.

Život před rokem 1989

Miloš Zeman se narodil 28. záři 1944 v Kolíně do rodiny poštovního úředníka a učitelky. Poté co se jeho rodiče rozvedli krátce po jeho narození, vyrůstal s matkou. Základní školu absolvoval rovněž v Kolíně a po jejím ukončení nastoupil na střední ekonomickou školu. Ve svém životopise i v na jiných kanálech rád zdůrazňuje, že mu byl zamítnut vstup na vysokou školu kvůli jeho referátu o T. G. Masarykovi.

Po vystudování střední školy pracoval Miloš Zeman čtyři roky ve strojírnách Tatra Kolín. V té době je mu dovoleno dálkové studium VŠE v Praze, obor Národohospodářské plánování. V roce 1968 vstoupil do KSČ a v roce 1969 promoval na VŠE s akademickou hodností CSc.

Roku 1970 byl vyloučen z KSČ kvůli jeho nesouhlasu se sovětskou okupací a normalizací. Následující rok se živil příležitostně, většinou pod cizím jménem. V roce 1971 pak nastupuje do podniku Sportpropag, kde zakládá oddělení komplexního modelování. Téhož roku se také poprvé oženil. Manželství trvalo sedm let a vzešel z něj syn David.

Kvůli konfliktu Oddělení komplexního modelování a ÚV KSČ  ohledně protistranické publikace byl Miloš Zeman opět propuštěn ze zaměstnání. Téhož roku nastupuje do zemědělského podniku Agrodat. Odtud byl však roku 1989 propuštěn. V období sametové revoluce se aktivně zapojil do činnosti Občanského fóra, v němž zastával středolevý proud.

Činnost po roce 1989

V lednu 1990 byl zaměstnán v Prognostickém ústavu a v témže roce byl zvolen do Federálního shromáždění, ve kterém spolupracoval s Klubem sociálně demokratické orientace. O dva roky později vstoupil do ČSSD, byl opět zvolen do Federálního shromáždění a stal se předsedou Městského výboru ČSSD v Praze. V roce 1993 byl zvolen předsedou ČSSD jejíž volební zisk se pod jeho vedením podařilo mezi lety 1992 – 1998 více než zčtyřnásobit.  V letech 1996-1998 vykonával funkci předsedy Poslanecké sněmovny.

Po volbách v roce 1998 byl jmenován premiérem ČR. Tuto funkci zastával až do řádného konce volebního období v roce 2002. Jedná se o období tzv. opoziční smlouvy .

Období opoziční smlouvy

Opoziční smlouva – to je slovní spojení, které často slyšíme z úst odpůrců Miloše Zemana. V následujících několika odstavcích se tedy podíváme na podrobnosti z let 1998 – 2002. 

Předčasné volby v roce 1998 se odehrály v ne zrovna pozitivní atmosféře. Do té doby vládnoucí ODS do nich vstupuje poznamenána kauzou sporného financování. Tato kauza dosáhla takových rozměrů, že na své posty rezignovali ministři KDU-ČSL a ODA, po Klausově resignaci na post premiéra vede do voleb úřednickou vládu Josef Tošovský. V rámci volební kampaně se ODS vymezovala velice jasně proti ČSSD a stejně tomu bylo i opačným směrem. Zprava do leva a naopak padala obvinění za současný stav nestability. Volby vyhrála ČSSD (32,3%), následovala ODS (27,7%), KSČM (11%), KDU-ČSL (9%) a US (8,6%). V rámci povolebních vyjednávání existovalo několik scénářů – například koalice US, KDU-ČSL a ODS či koalice ČSSD, US, a KDU-ČSL. Tyto scénáře, jak se pak ukázalo po volbách, byly však kvůli především osobním sporům nereálné. Velká koalice však také nepřicházela v úvahu.

Na scénu tedy nastoupila varianta se kterou přišel Václav Klaus. Podobu „opoziční smlouvy“ – tedy Smlouvy o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice. V té byl mimo jiné explicitně vyjádřen závazek, že ODS nevyvolá hlasování o nedůvěře vládě. K této smlouvě se kriticky vyjádřil i prezident Václav Havel.

 V období opoziční smlouvy došlo k rozsáhlým personálním změnám v kontrolních radách společností se státní účastí. „Své“ lidi si pak ČSSD dosazuje například do ČEZu, České pojišťovny, Rady pro rozhlasové a televizní vysílání atd. Rozsáhlé změny se dějí i v organizační struktuře Policie ČR. Obětí se staly SPOK (Služba pro odhalování korupce) a ÚOOZ (Útvar pro odhalování organizovaného zločinu). Není bez zajímavosti, že SPOK v době své „reorganizace“ vyšetřoval i případ daňových úniků z Lidového domu. Výrazným aktérem této reorganizace byl Miroslav Šlouf – muž který měl a stále má velice blízko k Miloši Zemanovi. Pod hlavičkou neefektivnosti byli nuceni své posty opustit šéf SPOKu, šéf BIS, šéf NBÚ a mnoho dalších osob v čelních funkcích.

O celé dění se zajímali mimo jiné i investigativní novináři. V reakci na jejich činnost například hrozil zánik týdeníku Respekt, se kterým se Miloš Zeman soudil o sumu více než 100 milionů. Novinářce Sabině Slonkové, které psala o majetkových poměrech a hospodaření na Ministerstvu zahraničních věcí dokonce hrozila fyzická likvidace. Její zavraždění si objednal generální sekretář ministerstva Karel Srba.

V době opoziční smlouvy klesla důvěra české společnosti v politiku velice hluboko. Před opoziční smlouvou důvěra v ústavní  instituce překračovala často i 60%, což je hodnota, která se od té doby zdá téměř nedosažitelná.

Miloš Zeman po opoziční smlouvě

Po skončení ve funkci předsedy vlády dne 12. července 2002 již znovu nekandidoval a odešel do důchodu. Dlouho však politicky pasivním nezůstal a dal o sobě veřejnosti vědět v roce 2003 kdy kandidoval v prezidentských volbách jako kandidát ČSSD. Stanul v nich proti Václavu Klausovi za ODS a Jaroslavě Moserové za Čtyřkoalici. Miloš Zeman nepostoupil do druhého kola s pozoruhodně nízkým počtem hlasů. Před vyhlášením výsledků prvního kola  Španělský sál opustil.

Éra Zemanovců a její kontroverze

V roce 2008 byla v Praze příznivci Miloše Zemana otevřena kancelář. Jejím primárním cílem bylo zvolení Miloše Zemana do prezidentského úřadu. Jedním z těchto iniciátorů byl Miroslav Šlouf. Následně pak vznikla Strana Práv Občanů – ZEMANOVCI. Tuto politickou stranu sponzoruje mimo jiné i Martin Nejedlý, jednatel společnosti Lukoil Aviation Czech – dceřiné společnosti ruského Lukoilu (tato společnost mj. získala smlouvu na dodávání pohonných hmot pro pražské letiště – a to bez výběrového řízení). Podle pozdějšího vyjádření Miloše Zemana on osobně prý neví, kdo je sponzor jeho strany, zatímco Martin Nejedlý se sponzoringem nijak netajil. Zemanovci ve volbách v roce 2010 nepřekročili klauzuli 5% a Miloš Zeman rezignoval na post předsedy. Téhož roku byl zvolen čestným předsedou.

Miloš Zeman – Prezidentský kandidát

Svůj úmysl kandidovat do úřadu prezidenta ČR oznámil Miloš Zeman v roce 2012. V červnu téhož roku nasbíral potřebný počet podpisů pro jeho kandidaturu a zřídil si transparentní účet, jak mu ukládá zákon. V souvislosti s tímto účtem se však projevila řada kontroverzí. Například neobjasněné položky označené jako „vklad v hotovosti“ a bez jména dárce čítají více jak 571 tisíc korun – z nichž asi nejpozoruhodnější je vklad neidentifikované osoby prostřednictvím pokladny ze dne 10.12.2012 v hodnotě 227 000 Kč.

Pro popis hodnot, které zastává Miloš Zeman, jsme využili jeho odpovědí na otázky Volební kalkulačky. Z nich se dozvíme například, že Miloš Zeman je odpůrcem školného na VŠ, církevních restitucí, udělení vyznamenání bratřím Mašínům, jmenování soudců bez ohledu na věk, zachování Ústavu pro studium totalitních režimů a zákazu dostavění Temelína ruskou firmou. Zastává zrušení poplatků ve zdravotnictví, výběrová řízení pro členy bankovní rady, zrušení Senátu,  vydání zákona o prokázání nabytí majetku či daňovou progresi.

Na závěr – vybrané výroky Miloše Zemana ( z rozhovoru pro týdeník Reflex)

„Netvrdím, že všichni muslimové jsou teroristé, tvrdím, že všichni teroristé jsou muslimové.“

„Umírněný muslim je contradiction in adjecto, tedy protimluv, stejně jako (…) umírněný nacista“

„Pokládám zelené za nástupce komunistů. Oni nahradili jednu pitomou ideologii druhou pitomou ideologií.“

V reakci na Německý postoj k jaderným elektrárnám: „Němci svého času podlehli Hitlerovi (…). Proč by teď nepodlehli daleko měkčí a méně nenápadné zelené ideologii?“

Na otázku koho by označil za skutečného vůdce: „Bezesporu byl podobným vůdcem Václav Klaus a před ním Václav Havel. Kdybych hovořil o světové politice, jmenoval bych Winstona Churchila a Charlese de Gaulla.“

Martin Brožík, KohoVolit.eu. Podpořeno fondem Otakara Motejla.

Libí se Vám naše články? Můžete je pravidelně dostávat na Facebooku.

25. a 26. ledna 2013 se koná druhé kolo přímé volby prezidenta ČR. Shodnete se více s Karlem Schwarzenbergem nebo s Milošem Zemanem? Kdo Vás chce doopravdy zastupovat? Zkuste si naši obměněnou Volební kalkulačku!

Dále čtěte:

Kdo mluvil pravdu ve čtvrteční prezidentské debatě na ČT?

Ministři ignorují řád Poslanecké sněmovny!

Nedůvěra vládě: Chyběli nezařazení poslanci schválně?