Restituce a názorový veletoč VV

Všechny koaliční strany před volbami garantovaly, že udělají přítrž průtahům s majetkovým vyrovnáním církvi a dotáhnou do konce církevní restituce. Zatímco ODS a TOP 09 podrobnosti neuvedly, schválený návrh je do značné míry opakem volebního programu Věcí veřejných.

Ve svém volebním programu Věci veřejné píší: „Naším zájmem je úplné vyrovnání poměrů s římskokatolickou církví s ohledem na její historickou úlohu. Navrácení sakrálních staveb, s výjimkou katedrály sv. Víta na Pražském hradě, ostatní majetek, zejména polnosti a lesy, převést obcím a státu.“

Právě závěrečná část programu se neshoduje s navrhovaným zákonem na majetkové vyrovnání s církvemi. Současný návrh počítá s tím, že naturální restituce ve výši 75 miliard korun se budou skládat zejména ze zemědělských nemovitostí, tj. polí, lesů a rybníků, jak uvádí web vlády ČR.

Vít Bárta na můj dotaz, zdali se nejedná o porušení volebního programu a de facto slibu voličům odpověděl, že „politika je hledáním kompromisu“. A jak tedy současný návrh vypadá, když se k návrhu, který vypracovala Topolánkova vláda v roce 2008, stavěly Věci veřejné rezolutně proti?

Věci veřejné ve svém volebním programu zmiňují „navrácení sakrálních staveb, s výjimkou katedrály sv. Víta na Pražském hradě“. Ovšem sakrální stavby, tj. kostely a kláštery, byly církvím navráceny v první vlně restitučních zákonů přijatých na počátku devadesátých let. Posledních patnáct let se tak nejedná o sakrální stavby a současné narovnání stojí na naturální restituci ve zmiňované výši 75 miliard korun plus na finanční náhradě za 59 miliard korun.

Pozemky a lesy podle návrhu Věcí veřejných nepřipadnou obcím a státu, ale opět církvím. Přitom to byly právě obce a města, která od roku 1991 nemohla disponovat s určitými pozemky, na které byl uvalen blokační paragraf.

„Tato blokace v celé řadě případů zabraňuje tomu, aby se územní samosprávní celky nadále rozvíjely v souladu s jejich územně plánovací dokumentací pro individuální bytovou nebo podnikatelskou výstavbu. Dosud nevyjasněné právní vztahy ohledně tohoto blokovaného majetku rovněž brání možnosti čerpání prostředků fondů Evropské unie,“ uvádí vláda ve svém Věcném záměru zákona o nápravě některých majetkových křivd způsobených církvím a náboženským společnostem v době nesvobody.

A to nemluvě o tom, že současní vlastníci blokovaného majetku nemají povinnost se o něj starat a vynakládat prostředky na jeho údržbu, čímž majetek v mnohých případech chátrá.

Porovnáme-li návrh církevních restitucí z doby Topolánkovy vlády (2008) a současný koaliční návrh (2011), zjistíme, že se v mnohém neliší. U některých paragrafů část věcí přibyla, jinde byl návrh redukován.

Paragraf 2, který se zabývá vymezením pojmů navrhovaného zákona, zmiňuje zemědělské nemovitosti, které podle programu VV měly připadnout státu či obcím. Současný návrh obsahuje proti návrhu z roku 2008 kromě tří základních bodů (pozemky ze zemědělského fondu, pozemky z lesního fondu, obytné a hospodářské budovy) i bod čtvrtý, který do restitucí zahrnuje „obytné a hospodářské budovy a stavby sloužící zemědělské a lesní výrobě nebo s ní souvisejícímu vodnímu hospodářství, včetně zastavěných pozemků“.

Tím se zemědělské nemovitosti rozšiřují oproti původnímu návrhu z roku 2008 a výše zmíněné budovy a stavby nepřipadnou plánovitě státu a obcím, ale opět církvím. Mezi povinné osoby účastnící se církevních restitucí a majetkového vyrovnání oproti návrhu Topolánkovy vlády současná koalice přidala i Lesy České republiky, s. p.

Kontroverzním bodem v obou návrzích je § 5 Skutečnosti vedoucí k majetkovým křivdám. V bodu e, f, a g je zmiňován majetek, který by měl být navrácen, pokud k němu došlo v tísni a to na základě darovací smlouvy, kupní smlouvy a odmítnutí dědictví.

Ani jeden z návrhu ovšem nespecifikuje, jak má být posuzována výše uvedené tísně. Podle jakého klíče má být hodnocen majetek zabraný v tísni? Pokud občan zažádá o navrácení majetku, který mu byl zabaven minulým režimem, bude jeho tíseň posuzována stejným měřítkem jako tíseň církve? Minulý ani současný návrh na tyto otázky neodpovídá a tíseň blíže nedefinuje.

Ohledně navrácení majetku, na něhož ztratili obyvatelé nárok na základě Benešových dekretů, je součástí koaličního návrhu. Paragraf 8 zmiňuje, že „věc nelze vydat v případě, že se jedná o věc konfiskovanou na základě dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, nebo dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obrany“. K prolomení Benešových dekretů, tj. bodu, který byl v koalici bouřlivě projednáván, by podle současného návrhu dojít nemělo.

Koaliční návrh na církevní vyrovnání oproti minulému počítá s navýšením doby, během níž nesmí majetek, který byl navrácen, převeden „do vlastnictví jiné osoby, přenechat jiné osobě k užívání, ani zatížit právem jiné osoby“. Lhůta se oproti návrhu Topolánkovy vlády zvedla z 18 měsíců na 24.

Finanční náhrada církvím činí 59 mld, přesně 58 800 010 000 korun. Minulý návrh počítal s 89 mld. Podle koaličního návrhu připadne:

• Apoštolská církev - 1 056 336 374 Kč
• Bratří jednota baptistů - 227 862 069 Kč
• Církev adventistů sedmého dne - 520 827 586 Kč
• Církev bratrská - 761 051 303 Kč
• Církev československo husitská - 3 085 312 000 Kč
• Církev řeckokatolická - 298 933 257 Kč
• Církev římskokatolická - 47 200 000 000 Kč
• Českobratrská církev evangelická - 2 266 593 186 Kč
• Evangelická církev augsburského vyznání v České republice - 118 506 407 Kč
• Evangelická církev metodistická - 367 634 208 Kč
• Federace židovských obcí v České republice - 227 064 153 Kč
• Jednota bratrská - 601 707 064 Kč
• Luterská evangelická církev a. v. v. České republice - 113 828 334 Kč
• Náboženská společnost českých unitářů - 35 999 847 Kč
• Pravoslavná církev v českých zemích - 1 146 511 242 Kč
• Slezská církev evangelická augsburského vyznání - 654 093 059 Kč
• Starokatolická církev v České republice - 227 739 910 Kč

Oproti minulému návrhu bude „finanční náhrada vyplácena formou třiceti bezprostředně po sobě následujících ročních splátek“. Topolánkova vláda navrhovala o polovinu více, kdy by stát finanční náhrady vyplácet až šedesát let.

Koaliční návrh snižuje i dobu, kdy postupně přestane církvím přispívat na podporu jejich činnosti. Příspěvek se bude každoročně snižovat o pět procent po dobu 17 let, zatímco předchozí návrh počítal s 20 lety. Jde především o platy duchovním, které jsou financovány z rozpočtu ministerstva kultury.

Mimo výše zmíněné body zůstává současný návrh skoro totožný. Věci veřejné před volbami nesouhlasily s návrhem, který Topolánkova vláda předložila. Podle předvolební kalkulačky kohovolit.eu na otázku: „Vláda v minulém volebním období schválila majetkové vyrovnání s církvemi, kdy ČR měla ročně církvím platit něco přes 4 miliardy Kč po dobu 60 let s tím, že by naopak definitivně získala majetek zabavený církvím po roce 1949. Ve Sněmovně bylo projednávání odročeno. Měl by se schválit zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi tak, jak byl navržen vládou?“ odpověděly záporně.

Přestože je současný koaliční návrh velmi podobný tomu předešlému, byť s nižší finanční náhradou a nižším počtem splácených let, Věci veřejné návrh podpořily. A to i navzdory svému volebnímu programu. K porušení volebnímu programu se členka VV Lenka Andrýsová vyjádřila:

„Je to jeden z kompromisů naší koaliční smlouvy, který jsme vykompenzovali prosazením jiných bodů z našeho programu, které jsme shledali důležitějšími. Každý z takových kompromisů nás bolí, nicméně pro mě osobně je důležitější, že můžeme vylepšit řadu jiných věcí v naší zemi.“

Vít Bárta na dotaz reagoval podobně jako Lenka Andrýsová. „Do poslední chvíle bylo patrné, že VV chtějí zjemnit dohodu. Problém je, že Kalousek jakékoliv ústupky odmítal a tak na pomyslných vahách restituce proti věcem, jako je reforma školství dle koncepce VV či dotažení našich protikorupčních snah na MDČR, rozhodlo ve prospěch nedokonalé dohody restituci.“

Ačkoliv byly Věci veřejné tou stranou, která deklarovala, že církevní restituce mohou být příčinou pádu vlády, jejich požadavky se týkaly otázky, kde stát v době škrtů získá finanční prostředky. Druhým požadavkem bylo možné oddálení vyplácení finanční náhrady do doby, kdy stát bude s veřejnými financemi na tom pomyslně lépe.

Ovšem tím Věci veřejné a samotný Bárta opomíjí jejich skutečný volební program, v němž nemluví o finanční náhradě, ale o naturálních restitucích, do nichž měly být započítány pouze sakrální stavby, nikoliv pozemky a lesy, jak tomu v současnosti je.

„Nezbývá mi, než se Vám omluvit za naše chyby a doufat, že prosazením jiného Vás přesvědčím, že tato chyba za prosazení jiného stála,“ uzavřel Vít Bárta. To, jestli Věci veřejné přijdou či nepřijdou o voliče, ukážou následující volby. Možná ale bylo stanovisko VV k církevním restitucím důvodem, proč někteří stranu volili.