Vláda má v programovém prohlášení za cíl motivování developerů k využivání opuštěných průmyslových prostor a ochranu zemědělské půdy. Lze celkem s uspokojením tvrdit, že ve prospěch věci koná.
V lednu se až několikrát zvýšily poplatky za zastavění každého hektaru kvalitní půdy a developerům se tak alespoň teoreticky více vyplatí stavět na tzv. brownfields nebo na méně kvalitních půdách.
I přes tento veskrze pozitivní trend se ale mezi pány poslanci objevil nápad, že by bylo sídelní kaše vhodné navařit ještě pořádně do zásoby a úplně zadarmo. Hospodářský výbor sněmovny se zasadil o návrh přílepku, podle kterého by developeři nemuseli platit v mnoha případech za zastavění zemědělské půdy.
Jde sice o příběh s dobrým koncem, neboť přílepek byl nakonec vyškrtnut, ale ptejme se, proč se vůbec objevil. Kdo a proč měl zájem na tomto kroku, který měl podle mnohých poměry převrátit ve prospěch developerů a v neprospěch hektarů orné půdy?
Za vložení přílepku je odpovědný hospodářský výbor sněmovny s předsedou Milanem Urbanem z ČSSD. Ten ho obhajoval jakožto prostředek pro zefektivnění státních investic do infrastruktury a klíčových průmyslových zón.
Sami autoři přílepku ale pod tlakem Agrární komory a neziskových organizací problematické části z návrhu zákona vyškrtli. Čím to, když se přece „v žádném případě nejednalo o to, že by developeři mohli mít příležitost získat nebo vyjímat půdu bezplatně“, jak prohlásil Milan Urban?
Jako důvod ke stažení dané pasáže byla veřejně uvedena obava, že by mohla být označena za legislativní přílepek. Ano, to by opravdu mohla. Je s podivem, že to zákonodárcům došlo až před třetím čtením návrhu zákona. Osobně mám pocit, že jde spíš o úhybný manévr.
Není to prostě tak, že šlo opravdu o lumpárnu, jak řekl prezident Agrární komory Jan Veleba? Poslanci to dobře věděli a ve vhodnou chvíli se stáhli? Abych si ve věci udělal jasno, napsal jsem prostřednictvím webu NapisteJim.cz dvě doplňující otázky Milanu Urbanovi. Dotaz si můžete přečíst zde. Čekejte se mnou, co odpoví.
Matěj Hon, KohoVolit.eu
Dále čtěte
Kdo (ne)poslouchá české ministerstvo pravdy? Díl 2.