Romové, závadná čítanka a pan Zed

Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Monika Šimůnková vyzvala začátkem listopadu ministerstvo školství, aby stáhlo čítanku a učební pomůcku s názvem „Duhová škola“. Materiály slouží k multikulturní výchově na základních školách v Moravskoslezském kraji a na jejich závadnost zmocněnkyni upozornili pracovníci ministerstva školství a Muzea romské kultury v Brně.

Kauza má lehce bizarní mezinárodní ohlas. Za stažení výukových materiálů se postavila i organizace Světová hinduistická společnost, která si mimo jiné klade za cíl bránit romská práva. Její předseda Rajan Zed mimo jiné prohlásil, že „země Franze Kafky, Antonína Dvořáka nebo Jaroslava Haška by neměla nadále zůstávat nevšímavým a tichým pozorovatelem, který ignoruje ,romský apartheid‘.“ (Viz zde.)

Přemýšlíte, co mají společného zmínění umělci se situací dnešních českých Romů? Pan Zed nejspíš hlavně nechtěl propásnout příležitost k tomu, aby se vyjádřil, a zvýšil tak popularitu své organizace. AngažmáSvětové hinduistické společnosti v případu české čítanky naznačuje, jak snadno se dnes může téma multikulturní výchovy zvrhnout ve vyhlašování módních hesel, pod kterým se vytrácí obsahová stránka věci a rozplývá širší kontext.

Uvažuje vládní zmocněnkyně subtilněji? Její argumentace v souvislosti s Duhovou školou tomu nasvědčuje. Ta podle Šimůnkové o Romech pojednává jako o „populaci zásadně odlišné od většinové společnosti a nedostačující jejím nárokům.“ Sice se snaží uvádět pozitivní charakteristiky romského etnika, ale jde prý o romantizující stereotypy, „které jsou v každém případě neužitečné v dnešním světě,“ uvádí zmocněnkyně v tiskové zprávě.

Co se týče čítanky, část která Šimůnkové vadí, je na rozdíl od Duhové školy k dispozici online. Jedná se o text s názvem Mýdlová Madla z knihy Ivony Březinové Začarovaná třída. Zmocněnkyně je toho názoru, že ve společnosti ukotvuje protiromské stereotypy. Opravdu tomu tak je?

Hlavní hrdinka příběhu se doma od matky dozví, že cikáni jsou špinaví a kradou, a proto nechce v hodině tělocviku tancovat se spolužákem Marošem. Maroš a jeho bratři jsou z kouzelnické rodiny, a tak Madle ponížení dokážou svérázně oplatit: uvězní ji v mýdlové bublině, ale po chvíli ji pustí. Po skončení tělocviku pro všechny děti vyčarují zmrzlinové poháry. Hlavní hrdinka nakonec dospěje k tomu, že „všichni cikáni třeba nekradou,“ nemusí být špinaví, a někteří mohou být i hodní (kompletní materiál zde).

Text správně bere v potaz existenci protiromských stereotypů ve společnosti i fakt, že se často předávají z generace na generaci. Hrdinka příběhu zjišťuje, že romští bratři mají stejné pocity jako ona (Marošovi je líto, že s ním nechce tancovat), že si nenechají všechno jen tak líbit, a že umí odpouštět. Klíčové je zde také poznání, že rodiče nemusí mít vždycky pravdu.

Jako „romantizující stereotyp“ by se dala vnímat skutečnost, že Maroš a jeho bratři jsou z kočovné kouzelnické rodiny. Na druhou stranu, jde o text pro děti, kterému pohádkový rozměr dodá na přitažlivosti. S rodinným zázemím bratří se navíc dál pracuje v úkolech, které text doprovázejí: „Náš svět není světem kouzelníků a čarodějů, zamysli se proto nad tím, jak bys podobnou situaci vyřešil/a bez kouzelného lusknutí?“

Někdo by mohl vidět problém v tom, že Madla dospívá k přehodnocení svých postojů spíše pozvolna: zjišťuje, že ne všichni Romové kradou, apod. Nicméně, je třeba si uvědomit, že takto její obrat působí realisticky. Co kdyby prohlásila, že od teďka bude se všemi Romy ráda kamarádit, protože už ví, že všichni jsme vlastně stejní? Neodsoudily by i některé z dětí takový závěr jako příliš didaktický?

Diskutovaný text možná obsahuje nejednoznačné pasáže, ale schopný pedagog by je jistě dokázal uvést na pravou míru. Nabízí se tedy otázka, jestli Šimůnková v souvislosti s případem neměla zakročit někde jinde. Například prosazovat důkladnější provádění inspekcí na hodinách multikulturní výchovy nejen v Moravskoslezském kraji, a na jejich základě zvolit další postup. Učiteli, který je tváří v tvář multikulturní výchově bezradný, jiné materiály nepomůžou.

Zeptala jsem se ministra školství Josefa Dobeše, jestli se připravované stažení výukových materiálů zakládá i na konkrétních zkušenostech z hodin multikulturních výchovy (dotaz si můžete přečíst zde). Využila jsem k tomu web NapisteJim.cz, kde můžete snadno kontaktovat své politiky. Zde se mu můžete zeptat i vy. Uvidíme, co odpoví.

Johana Labanczová , KohoVolit.eu

Dále čtěte

Hlasoval dnes váš poslanec pro přímou volbu prezidenta?

Kdo (ne)chce imunitu? Díl 5.

Jak politici a odborníci diskutovali o přímé volbě prezidenta