Kdo (ne)chce imunitu? Díl 7.

Omezení imunity poslanců a senátorů patří ke změnám ústavy, které „chtějí všichni a přitom nikdo.“ Kdo je předkládal? Jaké argumenty padaly při projednávání? A kdo jak hlasoval? V seriálu článků rozebereme všechny dosavadní návrhy.

Snahy o zúžení imnuty se táhnou již od roku 1993 až do současnosti, přičemž z 18 dosavadních návrhů byl úspěšný jen jeden. Nyní leží ve Sněmovně v pořadí devatenáctý pokus o změnu.

Úprava ústavy (článek 27) v otázce imunity zajišťuje českým poslancům a senátorům jednu z nejrozsáhlejších imunit mezi evropskými zákonodárci. Kontroverzní je hlavně celoživotní trestní imunita v případě, že komora, jejímž je politik členem, nedá souhlas k jeho stíhání.

Hlasovat přitom může sám politik, o jehož vydání se jedná. V extrémním případě tak může o svém vlastním vydání rozhodnout sám. Garantována je i imunita za hlasování, za projevy učiněné v parlamentu a přestupková imunita.

V prvních šesti dílech tohoto seriálu jsme dostali až do roku 2009. V sedmém díle se podíváme na další dva návrhy. Byly předloženy v době Fischerovy úřednické vlády. Nešlo však o příliš významné pokusy, které by měly výraznější šanci na úspěch. Obě iniciativy skončily poměrně neslavně.

Rok 2009, předkladatelé Eva Dundáčková (ODS)

Prvním ze zmíněných pokusů byla snaha poslankyně Evy Dundáčkové o prosazení pozměňovacího návrhu změny ústavy, kterým byla zavedena možnost samorozpuštění Poslanecké sněmovny. Pozměňovací návrh měl za cíl úplné zrušení přestupkové imunity.

V hlasování o tomto pozměňovacím návrhu se pro omezení imunity vyslovilo za pouhých 20 poslanců ze 193 přítomných.

Hlasování po jménech

Rok 2009, předkladatelé Martin Bursík (Strana zelených) a další

Návrh z dílny skupiny poslanců za Stranu zelených měl za cíl zrušení přestupkové a celoživotní procesní imunitu poslanců a senátorů. Zachována měla zůstat jen tzv. indemnita vztahující se výroky a hlasování v parlamentu.

Úřednická vláda ve svém stanovisku s návrhem souhlasila, avšak vyslovila požadavek, aby byli do úpravy zahrnuti i soudci Ústavního soudu a aby byly upraveny jednací řády obou komor parlamentu.

Daný návrh se však navzdory třem pokusům ani jednou nepodařilo prosadit k projednání v 1. čtení. Do konce volebního období tak zůstal projednán. Proti zařazení do programu jednání nehlasovali kromě poslanců Strany zelených téměř žádní poslanci, pouze při druhém pokusu zařazení podpořila ČSSD.

Hlasování po jménech (poslední pokus)

V dalším dílu se přehoupne do aktuálního volebního období, čímž se zároveň dostaneme na konec tohoto seriálu. Čekají nás poslední dva díly, přičemž v posledním shrneme argumentaci pro a proti omezení nebo zrušení imunity a přineseme přehled, jak se o imunitě hlasovalo.

Lukáš Horvatovič, KohoVolit.eu

Předchozí díly

Kdo (ne)chce imunitu? Díl 1.

Kdo (ne)chce imunitu? Díl 2.

Kdo (ne)chce imunitu? Díl 3.

Kdo (ne)chce imunitu? Díl 4.

Kdo (ne)chce imunitu? Díl 5.

Kdo (ne)chce imunitu? Díl 6.