George Orwell popsal ve slavném románu 1984dokonalý totalitní stát Velkého bratra. V souladu s všudypřítomnou propagandou je název jeho úřadů přesně opačný, než by měl být: ministerstvo míru se zabývá vedením války, ministerstvo hojnosti řídí systematické hladomory, ministerstvo lásky se zabývá mučením a ministerstvo pravdy má na starosti cenzuru.

Obdobou českého ministersva pravdy je v mnoha směrech Úřad na ochranu osobních údajů. Jeho název zní líbivě, vždyť kdo by nechtěl chránit citlivé údaje občanů, že? Jenže úřad je podezírán z toho, že často slouží spíše jako nástroj k tomu, aby se na veřejnost nedostaly nepříjemné informace.

Rozhodla jsem se napsat seriál článků, v nemž se podívám, která krajská města se řídí zákazem zveřejňovat záznamy zasedání zastupitelstev. V současné době je můžeme je rozdělit do tří skupin:

1. Města, která i navzdory zákazu nadále záznamy zveřejňují,

2. města, jež záznamy stálha, ale hovoří o jejich opětovném zveřejnění a

3. města, která se tímto problémem nebudou zabývat, dokud jim to nepřikáže zákon.


Dnes se podíváme na krajská města ve druhé skupině. Typickým příkladem je Praha.

"Vidím město veliké, jehož sláva hvězd se dotýká." Tento slavný výrok kdysi pronesla kněžna Libuše, o níž se traduje, že založila a pojmenovala naše hlavní město. Jak se Stovežatá postavila ke kauze "záznamy zasedání"?

Praha má (ne)výhodu v tom, že je o něco více významná než jiná města, a tedy i na mušce různých občanských sdružení. Hned po stažení archivu zasedání z webové stránky města se zvedla vlna odporu.
Občanské sdružení Pražské Fórum se ve spolupráci s Českou pirátskou stranou obrátilo na magistrát a požádalo ho, aby byl zpřístupněn celý archiv zasedání. Na ten, podle Zákona 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím, mají právo. Magistrát však žádost odmítl.

Mluvčí Úřadu pro ochranu osobních údajů, Hana Štěpánková, se v době vypuknutí kauzy vyjádřila, že "zveřejňování, ke kterému takto dochází, není v souladu se zákonem o obcích. Ten hovoří o tom, že informace jsou přístupné osobám, které jsou k tomu oprávněné, nikoliv však neomezeným počtu lidí." Problém zveřejnění na internetu je tedy ten, že je může vidět neomezený počet lidí. Osoby s trvalým pobytem v obci jsou ale způsobilé tyto záznamy vidět, a to i s citlivými údaji.

Magistrát hlavního města Prahy na žádost odpověděl, že archiv je mezitím skartoval (!) a tedy není možné jejich shlédnutí. Avšak žadatelé tyto videa našli na starém webu pražského magistrátu, zálohovali jejich a zde zveřejnili. Proč hlavní město deklarovalo jejich neexistenci?

Po provalení existence videí si město našlo jinou výmluvu. Ředitel magistrátu, Martin Trnka, řekl, že "není v technických možnostech úřadu" zpřístupnit audiovizuální záznamy. Nejprve by totiž museli odstranit osobní údaje. Další porušení zákona o svobodném přístupu k informacím. Jako odpověď na všechny výhrady vydala Praha prohlášení, že videozáznamy bude znovu zveřejňovat od nejbližšího zasedání. Ihned se pojistila i dodatkem, že vzhledem k tomu, že videa plánuje manuální cenzurovat, jejich zpřístupnění bude o něco později, než zasedání.

Zasedání, jehož záznam by měl spatřit světlo světa, se konalo ve čtvrtek 24. listopadu 2011. V době psaní článku záznam přístupný nebyl. Uvidíme, kdy a jestli vůbec se ho dočkáme.

Natália Mičovská, KohoVolit.eu


Předchozí díly

Kdo (ne)poslouchá české ministerstvo pravdy? Díl 1.