Mezi interpelacemi z 6. prosince se objevil jeden zajímavý dotaz poslankyně Marty Semelové. Dotazovala se Ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga, co je pravdy na tom, že by se měl Spolkové republice Německo prodat pražský Lobkovický palác.
Poslankyně Semelová vyzývala ministra ke zrušení jednání a odvolávala se na protesty Jiřího Lobkowicze, Klubu za starou Prahu, historiků, hlasu veřejnosti a dalších iniciativ, s argumentem, že Česká republika přijde o jednu ze svých významných a umělecky hodnotných nemovitostí. Semelová také napadla nízkou cenu, za níž by měl být palác prodán. Vzhledem k hodnotě uměleckých děl a rozhlehlosti paláce se jí zdá cena mezi 250 – 600 miliony korun málo.
Karel Schwarzenberg vystoupil s dosavadními argumenty a procesem vyjednávání, které se diskuzí s německou stranou týkají. Vysvětlil, že v paláci funguje zastupitelský úřad Spolkové republiky Německo a že náklady na provoz budovy jsou nesmírně vysoké. Česká strana navíc bojuje s nevyhovujícími podmínkami svého zastupitelského úřadu v Berlíně, kde by byly nutné opravy za stovky milionů korun. Spolková republika proto české straně nabídla pozemek ve středu Berlína, kde má vyrůst nové sídlo, jež by mělo naplňovat všechny potřebné podmínky zastupitelského úřadu a nebude natolik předimenzované, jak je zastupitelství dnešní.
Ministr navíc dodává, že v Praze funguje už více zastupitelských úřadů, které mají významné budovy ve svém vlastnictví. Jako příklad vyjmenoval Spojené státy americké, Velkou Británii, Francii, Itálii, Ruskou federaci, či Rakousko. Z konkrétních nemovitostí zmínil například jiné paláce, jež byly prodány zahraničním investorům. Jedná se například o palác Bukvojský, Thunovský palác, Petschkovy paláce aj. Zároveň zdůraznil, že Německo jako významný český partner v tomto ohledu doposud patří k faktické výjimce.
Schwarzenberg také poznamenal, že Lobkovický palác má pro Spolkovou republiku významnou historickou cenu, jež spojuje s událostmi z roku 1989, kdy „z balkonu budovy oznamoval tehdejší ministr zahraniční Hans-Dietrich Genscher stovkám východoněmeckých uprchlíků, že cesta na západ je volná.“
Co se týče ceny vysvětlil, že si ministerstvo nechalo udělat dva na sobě nezávislé posudky, které se týkaly zhodnocení jak samotného paláce, tak i uměleckých děl, které obsahuje. Dodal také smutný fakt, že o budovu, jež vyžaduje vysoké náklady a navíc je schopná plnit spíše reprezentativní funkce, velký zájem není. Potvrdil přitom, že cena vyhodnocená na základě posudků je adekvátní.
V poslední řadě se Schwarzenberg snažil s nadsázkou přítomné uklidnit, že Česká republika navzdory vlastnickým právům o krásnou budovu nepřijde: „… ani Spolková republika Německo není schopna ji někam odnést. Památka zůstává na svém místě v Praze a Spolková republika Německo bude asi mít víc prostředků ji udržovat v řádném stavu, než má toho času Česká republika.“
Stenoprotokol k interpelaci si můžete prohlédnout zde.
Andrea Kubíková, KohoVolit.eu, podpořeno fondem Otakara Motejla.
Libí se Vám naše články? Můžete je pravidelně dostávat na Facebooku.
Dále čtěte:
Jak zmařit pokus o omezení imunity
Angličtinu obohatí nové české slovo: Hašek
Od roku 1993 jsou nejvíce pro omezení imunity zelení a lidovci
